Island už jsem měl na svém vnitřním seznamu míst k navštívení dlouho. Když se někdy v červnu objevily akční letenky v hlavní sezóně z Prahy s rychlým přestupem v Zurichu včetně odbaveného zavazadla za cca 5400 Kč a podařilo se najít další tři spolucestovatele, nebylo co řešit. Měli jsme před sebou týden na letním Islandu a asi měsíc na to vše zorganizovat.
Čtyři lidé jsou ideální počet do většího SUV a hodně islandských guesthousů nabízí čtyřlůžkové pokoje. Takže akorát.
V létě je na Islandu více turistů a všechno je dražší. Vzhledem k polárnímu dni není šance vidět polárni záři. Ale celodenní světlo také znamená, že zdejší přírodní divy můžete obdivovat klidně o „půlnoci“ a za den toho tak můžete stihnout daleko více, než na jaře nebo na podzim, kdy máte denně jen pár hodin světla. A pak to počasí, s trochou štěstí – a my ho měli 🙂 – svítí sluníčko, neprší a je to přes den klidně na kraťasy a „večer“ pak na kalhoty a lehčí mikinu nebo bundu.
Na Islandu platí bezplatný roaming jako v EU. Rychlá wifi byla v každém ubytování.
Možnosti procestování Islandu
Island byl pro mě asi nejintenzivnější cestovatelský zážitek z toho pohledu, kolik neuvěřitelných přírodních úkazů nabízí na poměrně malé ploše. Jednotlivé potenionální zastávky u vodopádů, gejzírů, lávových polí, jeskyní, černých pláží a dalších zajímavostí jsou často jen pár kilometrů od sebe a neustále je na co koukat. Žádné dlouhé hodiny na cestě k jedné konkrétní atrakci.
Pokud jedete na Island jen na pár dní, pravděpodobně poletíte do Reykjavíku a buď půjčeným autem nebo s nějakým organizovaným zájezdem projedete tzv. Zlatý okruh, který zahrnuje nejvýznamnější přírodní zajímavosti v jihovýchodní části ostrova kolem Reykjavíku – národní park Pingvellir, spoustu různých vodopádů a vyhlídek a Geysir, možná Blue Lagoon nebo jiné termální lázně. Na 3-4 dny vcelku ok program, na týden je toho trochu málo – ale záleží na tempu každého, někdo si rád poleží den dva v termálech 🙂
A pak je delší možnost, objet celý Island po tzv. Ring road s četnými zajížďkami za všemožnými vodopády a vyhlídkami různě daleko do vnitrozemí, podle časových možností. K této cestě je týden tak minimum, pokud chcete vidět alespoň ty nejzajímavější dostupnější přírodní divy. Zvolit pak můžete mezi ekonomičtější variantou s bydlením ve stanech – kempů je Island plný, některé na opravdu krásným místech – nebo pohodlnější a dražší variantu s bydlením v levnějších hostelech a guesthousech.
Jaké auto?
Většina atrakcí v rámci Zlatého okruhu i okolo celé Ring road má vcelku slušné příjezdové cesty. Často je místo asflatového povrchu „šotolina“, ale i tak vetšinou bez větších děr. V podstatě všude, kde není označení „jen pro 4×4“ se můžete spolehnout, že s běžným sedanem bez problémů dojedete – alespoň v létě. I některé „jen 4×4“ cesty bych projel běžným autem, často byly lepší, než příjezdovka k mé české chatě a tam jsem kdysi jezdil i Felicii 🙂 Ale na to už je lepší se nespoléhat, minimálně půjčovna by se zdráhala uhradit případnou škodu.
Určitě je ale lepší si připlatit a vzít nějaké slušnější SUV, alespoň na Islandu velmi oblíbenou Dacii Duster (pozor, půjčovny nabízejí i verzi bez 4×4) nebo i něco lepšího. My si připlatili za pohodlí a za asi 44tis Kč na týden jsme pronajali Toyotu Land Cruiser a rozhodně toho nelituji – při rozpočtu na 4 lidi to celkem jde. Člověk pak není ze šotolinových cest tak vyklepaný. Můžete si dát i nějakou tu F-Road(viz dále v článku) a legálně brodit menší řeky, což je také zážitek, který si jinde hned tak nedáte.
Auto jsme vybírali klasicky přes RentalCars.
Ceny na Islandu
Island má pověst drahé destinace. pravda je, že ceny jsou vyšší než v ČR, ale není to až tak dramatické – záleží na sortimentu. Uvedené ceny platí v hlavní sezóně (přelom červenec/srpen 2023), mimo sezónu může být řada služeb i výrazně levnější.
Nafta kolem 50 Kč za litr, alkoholické pivo v liquershopech (Vínbudín) od 60 Kč, 2% místní pivo v supermarketu cca 30 Kč, jídlo ve foodtrucku od 250 Kč.
Luxusní 350g Ribeye steak z místního volně se pasoucího býka s přílohou v restauraci kolem 1000 Kč. K tomu steaku ale dostanete džbán s vodou na stůl a nikdo neočekává spropitné.
Slušný guesthouse na noc vyjde cca na 1500 Kč na osobu (čtyřlůžkové pokoje), je třeba ale – zejména v sezóně – objednávat dostatečně předem.
Ano, je tu poměrně draho a je to jedna z lokalit, kam si stále většina lidí (často i z USA a západoevropských zemí) vozí v rámci povolených limitů své jídlo(a alkohol). Nicméně ceny v ČR za posledních pár let vzrostly tak, že ty rozdíly už u většiny sortimentu a služeb nejsou několikanásobné a člověk si občas může dopřát něco z místní gatronomie – a Islanďané vařit umí.
My zvolili střední cestu, kdy jsme si zabalili nějakou tu paštiku, povolené množství alkoholu, proteinové tyčinky a přibližně jednu a půl porce hotovky na den a osobu k večeři (ExpressMenu, ve většině guesthousů je slušně vybavená kuchyň. Třeba guláš ohřejete v horké vodě, přelijete na talíř a jíte). Snídani jsme řešili nějakým pečivem ze supermarketu (nejlevnější supermarkety jsou Bonus) a oběd si většinou dali někde cestou ve fastfoodu nebo restauraci.
Gastronomie
Islanďané a především přistěhovalci z nějrůznějších koutů světa (kromě Poláků narazíte celkem často i na Čechy a Slováky), kteří často v gastro byznysu pracují, umí vařit většinou velice dobře.
Ceny jsou relativně vyšší, ale není to nic závratného. Levněji se najíte ve městech u pouličních stánků. Obecně u stánků i v restauracích bývá v nabídce cenově nejpřijatelnější fish and chips a různé variace na smaženou tresku (třeba jako burger v housce).
Ceny porovnávejte i s ohledem na to, že tu zahrnují dýško (resp. není vyžadováno) a v lepší restauraci obvykle dostanete automaticky džbán s vodou, takže není nutné dokupovat pití.
Pokud máte rádi steaky, rozhodně doporučuji vybrat nějakou lépe hodnocenou restauraci a zdejší hovězí z dobytka, který je zpravidla opravdu z volného výběhu, vyzkoušet. Skopové a jehněčí umí také připravit velmi dobře.
Islanďané mají i poněkud zvláštní chutě. Na kavšený žraločí „hákarl“ jsme odvahu neměli. Nicméně pochopitelně je tu v nabídce i řada čerstvých mořských plodů – krevety, mušle, humři – v různých uprávách. Široká je i nabídka mořksých ryb a můžete ochutnat i čerstvého pstruha či lososa z místních potoků a říček.
Shrnutí cesty
Většina cest na Islandu začíná na letšti Keflavík poblíž hlavního města Reykjavíku. My jsme trochu netradičně přistáli na severu Islandu v městečku Akueyri, kam byl zřejmě po delší době zaveden jediný mezinárodní letecký spoj z Zurichu s frekvenví letů jednou týdně. Mimo to odsud lítá zřejmě jen 2x denně menší letadlo do Keflavíku (letiště u Reykjavíku). Po příletu jsme měli kufry téměř hned. Nezkušenost místního personálu s odbavováním většího letadla se projevila především při odletu, kdy fronta na checkin odbývala tempem asi 5 – 10 lidí za hodinu.
Pokud plánujete objet celý Island po Ring road, je v praxi asi jedno kde přistanete. Pokud budete začínat v Reykjavíku, zřejmě pojedete směrem na jihovýchod. Jen úsek Akureyri-Reykjavík, který my jsme jeli jako první, pojedete jako poslední.
Pro lepší představu o naší trase můžete kouknout na mapku vytvořenou v Google Mapách. V podstatě jsem po nákupu letenek zarezervoval guesthousy po trase Ring roadu vzdálené od sebe obvykle 300 – 400km.
Při volbě vzdálenosti mezi ubytováním jsem bral ohled na množství přírodních úkazů a dalších zajímavostí, jejich atraktivitu a dostupnost „podél“ cesty. Třeba na úseku mezi Akureyri a Reykjavíkem jsem kromě pár menších vodopádů „nic moc“ zajímavého nenašel – vzhledem k časovýmm možnostem jsme ignorovali celý výběžek Westfjords na severozápadě Islandu.
Většina cesty od Reykjavíku dále se nese ve znamení 20-60min v autě -> procházka – > vodopád nebo jiná zajímavost a tak stále dokola. Napřed shrnu ubytování a pak to, co mě osobně zaujalo na cestě nejvíce. Možných zážitků a výhledů je na Islandu neskutečné množství, doporučuji průběžně sledovat na Google mapách okolí a hledat co Vás zaujme.
Pokud máte lepší SUV, nebojte se občas zahnout na blind na nějakou neznačenou cestu, také Vás může občas zavést na krásné vyhlídky bez lidí. S větším SUV vozidlem se nemusíte bát vyrazit za dobrodružstvím po některé z tzv. F-roads, vcelku udržovaných šterkokamenných cest, kde Vás někdy čeká i pár říček k přebrození a často vedou k méně zalidněným atrakcím ostrova. Prověřte si ale zda je cesta v daném období sjízdná. Přehledný seznam F-cest s popisem rizik a mapkou najdete třeba tady.
Ubytování
Jak už jsem naznačil výše, zvolili jsme dražší a pohodlnější variantu ubytování v guesthousech po cestě. Ihned po rezervaci letenky – asi měsíc před cestou – jsem začal postupně hledat vhodné ubytování a už to bylo celkem rozebrané. Pokud tedy plánujete jet na Island během hlavní letní sezóny, rozhodně nečekejte na last minute nabídky, kapacita ubytování je zejména v menších městech velmi omezená.
Po příletu a vyzvednutí auta jsme se ubytovali asi 10min cesty od letiště v Akureyri Hostelu. Měli jsme zpoždění kvůli počasí v Zurichu a dlouho jsme čekali frontu na auto, takže jsme se na hostel dostali místo očekávané 1 hodiny až kolem 3hod ráno. Takže pár hodin spánku, snídaně, sprcha a vyrazit co nedříve na dlouhou cestu do Reykjavíku.
Orientační ceny, které uvádím, jsou s věrnostním statusem Booking Genius 3, který má u některých ubytování vliv na cenu.
Hostel měl typicky „americké matrace“, šíleně měkké. Jinak vcelku čistý, bohatě vybavená velká kuchyně a jídelna. Self checkin, takže můžete dorazit kdy chcete. Čtyřlůžkový pokoj stál na noc 5300 Kč.
Z Akureyri do Reykjavíku je to necelých 400km po kvalitní silnici. Po cestě je z mého pohledu jen pár zajímavostí a tak cesta vcelku utíká, jen ta všudypřítomná max. 90km/h je trochu otravná, zejména když je téměř všude vidět opravdu daleko před sebe. Mám ale dojem, že mimo obce moc radarů není (ale občas ano, ale vcelku viditelné).
V Reykjavíku jsme sehnali hostel pár km od centra guesthouse Laekur. Opět čisté ubytování s vybavenou společnou kuchyní a obývákem. Reykjavík je trochu dražší všeobecně, čtyřlůžko (2 místnosti) vyšlo na nějakých 7500 Kč
Další ubytování jsme dali jen necelých 130km daleko směrem na jihovýchod, asi 60km před nějjižnějším městem Islandu Vík. Chtěl jsem něco ve Víku, ale vše za rozumné ceny bylo obsazené. Navíc tímto směrem z Reykjavíku je většina atrakcí tzv. Zlatého okruhu a reálně jsme za ten den najezidli a nachodili daleko více – nakonec se ukázala vzdálenost tak akorát.
Nicméně DalsSel farm Guesthouse nabízel čtyřlůžko (2 palandy) dokonce s vlastním WC a sprchou dle Bookingu za cca. 5300 Kč na noc – platí se na místě a jak jsem po pár dnech zjistil, naúčtovali mi jen necelé 3000 Kč. Opět vybavená kuchyň, obývák a možnost snídaně za poplatek – už nevím cenu, ale přišlo nám to dost a měli jsme nakoupeno. Nečekejte romantickou farmu se zvířaty. Jde v podstatě o opuštený statek uprostřed polí, majitel dojíždí z blízkého městečka. Je tu stodola, do níž zřejmě na zimu nahánějí jinak svobodně se pasoucí dobytek ze širokého okolí.
Jih Islandu toho nabízí poměrně dost, včetně řady přířodních divů dostupných jen offroady po legendárních F-Roads. Mít o den déle času, asi bych ho přidal zde.
Následující den nás čekalo asi 350km do východoislandského Hofnu. Zajímavostí je po cestě tak akorát, aby se to dalo stihnout. Tady nás čekalo nejdražší ubytování celé cesty ve formě pronajatého bytu asi za 15 500 Kč za noc. Čekali jsme celkem luxus, nakonec to bylo tak napůl. Šlo o novostavbu, takže vše nové a čisté. Na druhou stranu ještě nebyl ani dostavěný chodník před domem, v kuchyni byl jeden malý hrnec..nicméně bylo to jediné dražší ubytování za celou cestu, tak jsme to holt zkousli. Selfcheckin.
V Hofnu je několik cenově dostupných hostelů, na náš termín bylo ale vše měsíc před odletem vyprodané.
Další noc jsme strávili v městečku Seyðisfjörður asi 220km na sever v hostelu Hafaldan Hi. Za 5150 Kč na noc za čtyřlůžko byla opět k dispozici prostorná kuchyň a místnost k posezení. Selfcheckin.
Poslední dvě noci jsme strávili v Vestmannsvatn Guesthouse kousek od Husavíku na severu Islandu, z předchozí destinace asi 230km na severozápad. Cena asi 6500 Kč za noc za čtyřlůžko. Opět čisto, nádherné místo s výhledem na blízké jezero. Pohodlný společný obývák, jen kuchyňka je skromnější – rychlovarka a mikrovlnka plus trochu nádobí. Myslím že alespoň malý dvoplotýnkový vařič by nebyl od věci, nicméně vyřešil to přenosný plynový.
Atrakce, co dělat a navštívit
Začnu odjezdem z Akureyri, kde jsme přistávali a půjdu postupně po Ring road proti směru hodinových ručiček – tedy směrem přes Reykjavík. Pokud začínáte cestu v Reykjavíku, tak budete našim prvním dnem Vaší cestu po ring road ukončovat 🙂
Zajímavosti v okolí Akureyri jsme si nechali až na konec před odletem a vyrazili jsme směrem k Reykjavíku. Podobně to dělám na většině cest..když nás někde něco zdrží, tak si sice nestihneme prohlédnout okolí odletového letiště, ale stihneme alespoň odlet.
Pro lepší orientaci si můžete otevřít k dalšímu čtení v jiném okně či ideálně na druhém monitoru mapku naší cesty.
Akureyri -> Reykjavík
Dlouhá cesta bez známějších turistických atrakcí. Nicméně byl to náš první den na Islandu a tak pro nás byl zážitek i jen koukat na neuveřitelnou krajinu, hory a řeky, vše prakitcky bez přítomnosti lidí.
Ostrov Hrútey na řece Blanda nabízí úchvatné výhledy na divokou řeku a okolní krajinu. Alespoň pokud je to první atrakce, kterou na Islandu navštívíte 🙂 Zastávka je hned poblíž silnice, takže za zastávku nic nedáte, ani pokud u budete mít většinu Vaší cesty za sebou. Na rozdíl od známějších atrakcí Islandu, tady jsme byli prakticky sami.
Na horu Grábrók můžete vyjít po udržovaných schodech. Nahoře Vás čeká úchvatný výhled na okolní krajinu.
Jen pár set metrů od Grábróku jsou vodopády Glanni. Pro nás to byly první větší vodopády, co jsme na Islandu viděli, takže nám připadali neuvěřitelné. S trochou pozornosti můžete sledovat pstruhy a lososy ve snaze vodopády vyskákat nahoru. Když zajdete na druhou stranu od hlavní vyhlídky, je zde k vidění rybí přechod.
Za atrakci se dá označit i podmořský tunel Hvalfjörður před Reykjavíkem. Dostavený v roce 1998, dlouhý asi 5,8km, vede do hloubky až 165 m pod mořem a zkracuje původní cestu okolo fjordu asi o hodinu.
Reykjavík
Reykjavík je hlavní největší město Islandu. Pokud sem dorazíte v pátek -jako my – nebo v sobotu, v centru města bývá v noci docela živo. Krásu nočního života tu trošku kazí ceny v místních barech, které jsou často vysoké i pro místní. Je tak vcelku obvyklou praxí, že se mladí lidé „přednapijou“ s kamarády už doma a do města vyráží až někdy před půlnocí dát pár dalších drinků v baru. V létě bývá vcelku živo i venku v parcích a ulicích – nic silnějšího než místní 2% pivo tu ale mimo bary nekoupíte.
Prý tu jde ale vcelku snadno sehnat tráva, prodejci obvykle komunikují přes skupiny na Telegramu a podobných mesengerech. Koneckonců Island má v populaci největší procento konzumentů konopí na světě. Nezapomeňte ale, že to nic nemění na tom, že tráva je tu stále nelegální.
Na Reykjavík jsme měli jeden večer, který jsme strávili v centru a cca půl dne. Stihli jsme tedy opravdu jen ty základní věci. Určitě kouklněte na katedrálu Hallgrímskirkja. Hezká je procházka kolem jezera Tjörnin. Pak tu najdete řadu galerií a muzeí, ale to není něco co bych extra vyhledával.
Mnoho průvodců udává jako nezapomenutlený zážitek zdejší stánek s hotdogy Bæjarins Beztu Pylsur. Stánek poprvé otevřel v roce 1937 a servíruje chuťově slušné párky s mixem skopového a vepřového masa. Recenzenti si stánek nemůžou vynachválit jak za chuť, tak za nízké ceny. Já bych za nějakých 500ISK (tuším že tak nějak stál) čekal trochu více. A pozor na racky, číhají okolo či na střeše stánku a kradou 🙂
Hodně populární atrakcí jsou horké lázně Blue Lagoon kousek od letiště Keflavík. Pro většinu návštěvníků je to po cestě z letiště do Reykjavíku nebo naopak, pro nás to byla zajížďka. Navíc jsem přesvedčený, že je to předražená turistická past. Horkých lázní najdete po cestě celkem dost a myslím, že některé menší a méně přelidněné si návštěvu zaslouží více.
Zlatý okruh (Zlatý trojúhelník)
Po Reykjavíku nás čekala poměrně dlouhá cesta po atrakcích tzv. Zlatého okruhu (nebo Zlatého trojúhelníku), kdy jsme chtěli za den stihnout většinu zdějších zásadnějších přirodních divů, které národní park Thingvellir a okolí nabízí.
První zajímavější zastávkou směrem do národního parku je menší vodopád Helgufoss. Je to cca kilometr zajížďka z hlavní silnice po šotolině a pak asi kilometr pohodová procházka. Pokud jste zrovna přistáli a vyrazili z Rajkavíku, bude se Vám líbit. Jinak ještě okolo Ring road uvidíte desítky mohutnějších a zajímavějších.
Národní park Thingvellir
Od Helgufossu se dostanete do národního parku Thingvellir, který toho nabízí opravdu hodně a můžete tu klidně strávit objevováním a procházením trailů i pár dní. My na něj měli pár hodin. Vzhledem k blízkosti Reykjavíku tu narazíte na poměrně slušné davy lidí – pokud Vám návštěva vyjde na všední den, určitě to bude trochu lepší.
Park se rozkládá na rozhraní evropské a americké tektonické desky, takže hlavní atrakcí jsou různě velké zemské trhliny a pukliny, z nichž největší a nejznámnější je Allmanagjá, kterým protéká řeka Öxarjá ústící na jihu do jezera Thingvallatn
Stejně jako kdekoliv dále po cestě okolo Islandu nezapomeňte zaplatit parkovné..zdá se to „dobrovolné“, ale po nezaplacení prý chodí pokuty a autopůjčovna Vám je přeúčtuje.
Začali jsme v návštěvnickém centru. Je odsud hezký výhled na největší islandské jezero Thingvallavatn a začíná tu několik pěších tras po parku.
Pak jsme sjeli dolů k severnímu výběžku jezera a prošli se kousek kolem něj. Hezká krajina, ale nic, co by mi vyloženě utkvělo v paměti. Je tu pár agentur nabízejících potápění v ledové vodě jezera.
Neměli by jste vynechat vodopád Öxarafoss v severní části parku, od parkoviště je to jen krátká vycházka. Další zajímavosti si najdete podle svých časových možností na Google Mapách. My měli před sebou na tento den ještě dlouhou cestu..napřed ke Geysiru..
Geysir
Geysir, jedna z ikon Islandu je asi 50km (cca hodinu) cesty od parku Thingvellir na východ. Jelikož jde stále o součast tzv. zlatého okruhu, očekávajte stále slušné návaly lidí.
Nejznámější „The Great Geysir“ je podle geologů střídavě aktivní a neaktivní přibližně 10 000 let. Naposledy byl aktivní mezi lety 2000 a 2003. Tehdy vystřikoval vodu až do výšky kolem 120m, nyní jen tak „pobublává“.
Jen o kousek vedle je ale stále aktivní gejzír Strokkur. Sice se musíte spokojit s výstřiky „jen“ do výšky okolo 20-30 m, za to jsou pravidelné v rozmezí 5 – 10min. V 60.letech 20. století mu tedy islanďané po zemětřesení museli trochu pomoci, pročistit a navrtat ho, ale od té doby se na něj dá spolehnout 🙂
Příjemné je, že parkování u Geysiru je zdarma a nevybírá se tu ani vstupné.
Vodopád Gulfoss
Gulfoss, v překladu Zlatý vodopád, padá do širokého kaňonu řeky Hvítá do hloubky 33m – první kaskáda asi 11m, druhá asi 22m. Jde o jeden z nejmohutnějších vodopádů Islandu. Na jaře má prý největší průtok vody ze všech evropských vodopádů.
Gulfoss je jen cca 10min cesty od Geysiru na východ. Parking zdarma, vstupné se neplatí.
Od parkoviště je to kousek po rovině a tak cca 50-70 schodů dolů do údolí. Dále můžete jít jetšě cca 100m přímo k vodopádu, bez pláštěnky ale odejdete mokří.
Kráter Kerid
Od Gulfossu jsme se vydali zpět na jihozápad okolo Geysiru k kráteru Kerid. Je to cca 50km (nebo 50 minut) cesta. Podle časových možností koukejte na mapy, po cestě je pár menších vodopádů..ale těch jsme měli ještě před sebou..
Kerid je asi 55m hluboký fotogenický kráter s tyrkysovým jezírkem. V jezírku jsou dokonce i ryby, podle mě menší pstruzi duhoví. Příjemné posezení a odpočinek na lavičkách jak na horním okraji kráteru, tak dole u jezírka. Jedinou vadou na kráse je vstupné (450 ISK), které mi přišlo k zážitku trochu nepřiměřené.
Secret Lagoon
Secret Lagoon je nejstarší islandské termální koupaliště fungující od roku 1891. Na rozdíl od slavné Blue Lagoon(napájené odpadní vodou z termální elektrárny) je napájené skutečně přímo z blízkých geotermálních pramenů, mezi kterými se můžete po vyznačených chodnících projít. Voda v jezírku má 38-40 stupňů a přirozeně se kompeltně vymění přibližně za 24 hodin.
Pro nás to byla relaxační zastávka po náročném dni, asi hodinu jsme se váleli v teplé vodě. V přilehlém baru si můžete ke zpříjemnění pobytu ve vodě koupit víno nebo pivko. Nealko si můžete vzít i své.
Osobně nejsem moc „koupelový typ“, ale vyzkoušet horkou přírodní koupel v sírou zapáchající vodě k Islandu prý patří. Příjemný zážitek za trochu vyšší cenu (3600 ISK).
Závěr zlatého okruhu
Jelikož jsme měli v plánu objet Island po Ring road, nevraceli jsme se do Reykjavíku, ale mířili jsme na jih ostrova k městečku Vík. Ubytování jsme měli asi napůl cesty do Víku od Secret Lagoon v DalsSel Farm Guesthouse.
Před tím jsme ale ještě udělali menší zajížďku západně do městečka Selfoss nakoupit něco ke snídani a dát si něco k večeři. Na základě hodnocení jsme vybrali restauraci Krisp a udělali jsme dobře. Lepší steak z vysoké roštěné jsem dlouho neměl. Něco na tom volném výběhu dobytka bude. Cena za 250g verzi byla okolo 750 Kč, za 350g kolem 1000 Kč – včetně přílohy a džbánu vody na pití.
Landmannalaugar – Duhové hory
Mezi Selfossem a Víkem můžete odbočit do vnitrozemí k této další islandské zajímavosti. Znamená to zajížďku celkem asi 4 hodiny, kterou my jsme si nemohli dovolit, ale podle několika referencí za návštěvu stojí. Je potřeba počítat s tím, že poslední čast cesty je F-road -tedy jen pro 4×4 a v závěru je brod přes řeku. Orientačně jsou prý Duhové hory dosažitelné cca od června do konce září, v závislosti na počasí.
Vík i Mýrdal
Před Víkem za zmínku stojí ještě vodopád Skógafoss, asi polovinu cesty mezi naším guesthousem a Víkem. Řeka Skógá tu padá asi z 60 metrů vysokého útesu v jednom kuse, bez kaskád. Často je zmiňován jako jeden z nejhezčích islandských vodopádů a je poměrně oblíbený i mezi filmaři. Mimo jiné se zde natáčelo i několik scén do seriálu Game of Thrones. Prakticky přímo pod vodopádem se nachází i kemp, kde můžete přespat s impozantním výhledem na vodopád.
Vík i Mýrdal je nejjižněji položené městečko na Islandu. Když vyjedete po cestě nad kostel, samotné městečko je vcelku fotogenické. Ve městě je několik restaurací, hotýlků (měsíc před naší cestou vše levnější vykoupené), poměrně velké nákupní centrum a liquer shop.
V okolí Víku je několik pláží s černým pískem – přímo u města méně „provařená“ Víkurfjara nebo kouek směrem na západ navštěvovanější Reynisfjara, mnohdy označovaná jako nejhezčí pláž Islandu. U obou lze bez problému zaparkovat. Reynisfjara nabízí na západní straně u parkoviště úžasné čedičové skály s menší jeskyní, směrem na západ je pak výhled na Dyrhólaey – ikonický skalní útvar s otvorem, vystupující do moře. Můžete se k němu vydat pěšky po pláži, je to asi 3km procházka.
Na vyhlídku na Dyrhólaey jde také dojet autem, byť je to objížďka cca 15km, nicméně výhled na dlouhé černé pláže po obou stranách stojí za to.
Z Víku se dá vypravit ještě k ledovci Sólheimajökull. Prý to chce auto 4×4. My to z časových důvodů vynechali, po cestě dále na východ do Hofnu byly ještě další ledovce více při cestě.
Mimochodem, na přelomu července a srpna je těch přibližně 300km, co má Island od jihu na sever, výrazně znát na délce dne..zatímco na severní straně tma prakticky není, na jižni straně je zhruba od půlnoci do 2 ráno prakticky noc.
Z Víku do Höfnu
Z Víku jsme odjížděli někdy lehce po poledni a čekalo nás asi 300km do našeho dalšího ubytování v Höfnu. Po cestě je samozřejmě na co koukat.
Určitě stoji za to si na chvilku zastavit u jedné z vyhlídek na lávová pole, ať už Mossy nebo o kousek dále Gönguleið um Eldhraun. Obojí je hned u silnice a zdrží Vás jen pár minut.
Za menší zajížďku určitě stojí Fjaðrárgljúfur, klikatý říční kaňon s několika panoramatickými výhledy. Když uvidíte nalevo hlavní parkoviště, vydejte se dále po menší cestě vpravo. Po chvíli dojedete na vedlejší parkoviště nahoře nad kaňonem, odkud je to na hlavní vyhlídkové body blíže (a je zdarma, nevím jak hlavní parkoviště dole). Pokud pak pojedete ještě dále do vnitrozemí (tuším, že už je značené jen pro 4×4, ale cesta není tak hrozná) najdete ještě několik dalších nádherných výhledů na údolí s řekou a naprosto bez lidí.
Dále po cestě na východ k ledovci Vatnajökull jsme již jen koukali na okolní vodopády a krásnou krajinu z auta.
Největší evropský ledovec Vatnajökull nabízí několik možností rychlého nahlédnutí an jeho okraj. My si vybrali ledovcový splaz Svínafellsjökul. K ledovci je to od parkoviště procházka tak 2km do mírného kopečka, dá se pokračovat i dále. K vidění je ledovcové jezero s rybami i samotný ledovec. Lidí vcelku málo. Ledovec Vatnajökull lze určitě prozkoumat daleko hlouběji, asi nejlépe ve spolupráci s nějakou místní agenturou. Jsou tu i nějaké ledovcové jeskyně, ale dostupné jen v zimě.
Za zastávku ještě stojí ledovcové jezero Jökulsárlón a přilehlá Diamond beach. Na jezero poseté obrovskými ledovými krami, které se odlamují z ledovce Vatnajökull je úžasný pohled..možná z hlediska budoucnosti i trochu varovný.
Městečko Höfn s přibližně 2500 obyvateli pak nabízí menší supermarket, 2 benzínky a omezené možnosti ubytování (rezervujte včas).
Z Höfnu do Seyðisfjörður, vodopád Hengifoss
Další den jsme vyrazili dále na severovýchod s několika zajížďkami, s cílem večer se ubytovat v městečku Seyðisfjörður. Prvních několik desítek kilometrů nás nicmoc nezaujalo..pár vyhlídek na nádhernou krajinu, černé pláže,.. ale to je tady všude 🙂 Jen pár rychlých zastávek na fotku. Koukli jsme ještě na pláž Hvalnes, protože byl vedle maják a bylo to tak 2v1. Hezká byla i pláž Stapinn.
V přístavním městečku Djúpivogur jsme si dali k obědu výborné fish and chips, v restauraci, která je v době psaní podle Googlu trvale uzavřená. I tak městečko stojí za pár minut procházky v přístavu.
Jen kousek dál je menší vodopád Nykurhylsfoss. Dá se k němu dojít zespodu, ale se 4×4 autem se dá vyjet i nahoru nad něj, kde je krásná peřejovitá říčka, kde můžete opět zahlédnout menší pstruhy.
Pak už jsme s pár malými zastávkami jeli k hlavní atrakci dne – vodopádu Hengifoss. Se 128 metry je to třetí nejvyšší vodopád Islandu, padající z kolmé tmavé skály, na níž jsou zřetelné červené horizontální pruhy pocházající z pozůstatku zkamenělých stromů. Z parkoviště Vás čeká k vodopádu vystoupat necelých 300 výškových metrů po poměrně strmé a terenní, asi 3km dlouhé stezce. Kousek pod vodopádem je můstek přes rokli, dolů tak můžete jít trochu jinou cestu s jinými výhledy do rokle.
Pak už jsme jen nakoupili nějaké maso, pečivo a něco ke snídani v městečku Egilsstaðir a jeli se ubytovat do hostelu Hafaldan Hi v Seyðisfjörðuru. Po cestě přes hory jsme okolo jezera Heiðarvatn zažili pořádnou mlhu, kdy nebylo vidět na pár metrů. Kousek před Seyðisfjörðurem je kolem silnice několik menších vodpádů na kratší zastávku. Pak už jsme jen ve společné kuchyni udělali nakoupené skopové a hovězí steaky, pár piv a spát.
Seyðisfjörður je jediné město na Islandu, kam jezdí trajekty z Evropy. Celkem často tak v této části Islandu potkávate na ulici obytná i terenní expediční auta s SPZ z různých evropských zemí.
Z Seyðisfjörðuru do Husavíku, kaňon Stuðlagil
Ještě než jsme vyrazili k hlavním atrakcím dne, vyjeli jsme po polní cestě na východní konec fjordu k ptačí rezervaci Skálanes. Po cestě i v cíli jsou krásné výhledy, ale jinak nejde o žádnou velkou atrakci. Tady byla cílem spíš cesta, kde jsou 3 brody přes menší říčky a my až doteď neměli to štěstí si s naším Land Cruiserem nějakou tu řeku přebrodit 🙂
Další zajížďku jsme si udělali k vedlejšímu fjordu Mjóifjörður k vraku americké výsadkové lodi z 2.světové války. Samotná loď už je dost zrezlá a nepříliš zajímavá, nicméně po cestě je i pár vodopádů a cesta do údolí a výhledy nejsou k zahození.
Stuðlagil
Pak už jsme jeli k hlavní atrakci dne, k čedičovému kaňonu Stuðlagil. Říčka Jökla si tu prodírá cestu čedičovou horninou a výsledkem je nadherné údolí, jehož stěny trochu přípomínají varhany.
K němu se dá dostat z pravého břehu řeky – zaparkujete na asi 2km vzdáleném parkovišti a prakticky po rovince dojdete ke kaňonu. Spousta lidí nechávalo auta až o pár km dále u mostu, nicméně přinejmenším v létě se dá na toto prakoviště dojet v pohodě i se sedanem. Jako bonus po cestě uvidíte menší vodopád Stuðlafoss. Z této strany – v závislosti na odvaze – lze slézt i poměrně hluboko do kaňonu a prohlídnout si ho z různých úhlů.
Můžete ale zvolit i hlavní parkoviště na levé straně řeky, odkud sejdete po nějaké stovce shodů na vyhlídkovou plošinu. Obě parkoviště jsou zdarma.
Ze Studlagilu jsme už zajeli jen na večeři a prohlídku přístavu do Husavíku a pak zpátky kousek na jih se ubytovat do Vestmannsvatn Guesthouse – pár km od Husavíku, na úplné samotě s výhledem na jezero, asi nejhezčí ubytování co jsme za celou dobu měli. V tomto guesthousu jsme strávili 2 poslední noci – všechny zbylé plánované výlety byly už vesměs po okolí. V restauraci Gaumli Bakur v Husavickém přístavu vařili velmi dobře a všichni číšníci byli Češi a Slováci.
Velryby, ryby a konečně slušný F-road
Předposlední den jsme měli v plánu na Islandu populární turistickou atrakci – sledování velryb. Podle různých průvodců jsou tyto výlety daleko úspěšnější ze severní strany Islandu, než třeba z Reykjavíku. Velká část lodí vyjíždí z Husavíku.
Já si chtěl alespoň symbolicky zachytat ryby, takže jsem hledal kombinovaný výlet. Nakonec jsem našel Whale Watching Hauganes, kde takovou kombinaci nabízejí a přístav mají asi 30km severně od Akureyri. Základní cena je 11600ISK, při objednání předem přes jejich web (doporučuji, lastminute mohou mít plno) s kódem 10OFF je cena 10 440ISK, tedy cca 1700 Kč za osobu.
Výlet trvá něco přes 3 hodiny, v ceně je drobné občerstvení (káva, čaj, nějaký domácí koláč) a zapůjčení nepromokavého plovoucího obleku. Loď se pohybuje v severní části fjordu a „komentátor“ hlásí na které straně lodi lze zrovna pozorovat velryby a různé zajímavosti o nich. Viděli jsme jich opravdu hodně.
Zhruba poslední hodina je věnována rybolovu. Posádka rozdá cca 10 prutů, o které se vystřídáte s ostatními pasážery. Umělou nástrahou klepete o dno v hloubce kolem 15m a ryby opravdu berou, obvykle malé tresky, ale chytil se i mořský vlk. Prakticky každý, kdo to zkusil si něco vytáhl. Ryby se nicméně musí pouštět – přitom jich bohužel část padne za oběť číhajícím rackům.
Odpoledne jsme se vydali ještě na severní cíp protilehlé strany tohoto fjordu na pláž Flateyjardalur po F-Road 999. Tady byla opět cílem spíš samotná cesta, která nabízela v každém směru asi 5 možností přebrodit si naším Land Cruiserem středně velkou říčku. I okolí cesty tímto údolím a cílová pláž ale nabízeli nemálo užásných scenérií. Za celou dobu jsme potkali celkem asi 3 lidi.
Po cestě na guesthouse jsme se ještě stavili u moutného vodopádu Goðafoss.
Poslední den – jezero Mývatn, vodopád Dettifoss, kaňon Ásbyrgi, papuchálci a houby
jezero Mývatn
Asi 50km jižně od Husavíku a 80km jihovýchodně od Akureyri se nachází jezero Mývatn – v překladu Muší jezero. Při procházkách po okolí, zejména za teplého letního počasí velice rychle poznáte, že název je výstižný a otravného hmyzu je všude spousta. Jezero ale nabízí spoustu zajímavostí, které by bylo škoda vynechat. Muchničky jsou navíc výtanou svačinou pro ptáky, kterých je díky tomu okolo jezera obrovské množství. Určitě stojí za to si projet břehy jezera a zastavit u některých z mnoha vyhlídek na jezero.
Krajině kolem jezera dominuje vulkán Hverfjall. Autem dojedete prakticky až k němu na vrchol vás čeká už jen asi 600m poměrně mírnou stezkou na vrchol, odkud je vidět jezero a okolní krajina a i pohled do samotného kráteru je vcelku zajímavý. Jestli si dobře pamatuji, parkování tu bylo zdarma.
V blízkosti jezera se nacházejí také dvě jeskyně s termálním jezírkem uvnitř. Jeskyni Stóragjá, v níž se prý dá i koupat, jsme přes veškerou snahu nenašli. Grjótagjá naopak najdete velice snadno, je u ní malé bezplatné parkoviště a ten pohled za krátkou zastávku určitě stojí. Zajímavostí může být, že se tu údajně natáčeli nějaké scény do seriálu Hra o Trůny.Voda má ale prý přes 50 stupňů, taže na koupání to není.
Geotermální oblast Hverir na východ od jezera jsme navštívili vlastně už po cestě o dva dny dříve, pro pořádek ji ale zařadím sem k jezeru Mývatn. I když je zde poměrně drahé placené parkování (myslím okolo 1200ISK), tak Hverir určitě za návštěvu stojí. Bublající bláto, vývěrající pára, dýmající fumaroly a vsudypřítomný zápach síry dávají dohromady nezapomenutelný zážitek.
Mezi Hverirem a jezerem jsou také velké geotermální lázně. To už jsme si užili v Secret Lagoon a nebyl na ně čas. Také to není nejlevnější, vstupné kolem 6000ISK.
Vodopád Detifoss
Dále jsme se vydali na severovýchod k vodopádu Dettifoss. Už na Ring road u mostu přes řeku Jökulsá á Fjöllum se musíte rozhodnout, jestli chcete vidět vdopád z východní či západní strany. V obou případech Vás čeká asi 35km buď po silnici 862(západ) nebo 864(východ) a pak asi 1km procházka k vodopádu.
Na oblíbenější západní straně koukáte přímo proti vodopádu, ale výhled omezuje voda, která stříká přímo proti Vám – pláštěnka není od věci. Východní strana, kterou jsme zvolili my, nabízí adrenalinovější přístup prakticky až k samotnému vodopádu a k tomu i výhledy do říčního kaňonu.
Detifoss je druhý nejmohutnější vodopád v Evropě z hlediska průtoku, který může dosáhnout až na 500 krychlových metrů za vteřinu. Je široký okolo 100m a voda padá do hloubky 44m.
Kaňon Ásbyrgi
Asi 30km na sever od vodopádu Detifoss se nachází kaňon Ásbyrgi. Pokračovat k němu můžete jak ze západní, tak z východní vyhlícky na Detifoss. Můžete zastavit u návštevnického centra a vydat se na jeden ze značených treků do kaňonu. Pokud ale -jako my – nechcete v kaňonu strávit celý den, můžete zajet po prašné cestě 861 až prakticky doprostřed kaňonu a projít si po krátkých rovinatých stezkách ty nejzajímavější místa.
Kaňon Ásbirgy je vlastně asi 3,5km dlouhá a až 1km široká propadlina vzniklá táním ledovců asi před 10tis lety.
Tím, že je kaňon poměrně daleko mimo hlavní Ring road tu nejsou takové davy turistů, i v létě tu potkáte jen pár desítek lidí.
Z parkovište v srdci kaňonu vedou upravované stezky březovým lesíkem ke jeho stěnám, kde je možnost vylézt na vyhlídku nad březový porost, koukat na jezírko a na strmé stěny kaňonu nad sebou. Na delší ze stezek je pak jakási naučná trasa o zdejší flóře s vysvětlujícími cedulkami.
Vyhlídka nad pláží Öxarfjörður
Dále na severozápad z kaňonu Ásbyrgi je hned vedle silnice hezké vyhlídkové místo na pozorování velkého množství papuchálků. Je dobré mít sebou dalekohled, případně alespoň foťák se slušným optickým zoomem. Ale s trochou šikovnosti poslouží i slušný smartphone.
Vyhlídka na Húsavík
Když pojedete po silnici 85 dále na východ a jih k Húsavíku, stojí za to se zastavit před městem na vyhlídce Húsavík Mountain. Až nahoru vyejedete bez problému autem. Je odsud nádherný výhled na město i daleko kolem pobřeží.
Houbaření v lese Vaglaskógur
Do odletu z Akureyri nám zbývalo ještě několik hodin času, tak jsme vyrazili na houby do lesa Vaglaskógur asi 15km na východ od letiště. Lesů je na Islandu pomálu a tento je prý druhý největší.
Celý týden byl relativně suchý a bez dešťů, takže náš houbařský úlovek byl poměrně skromný. Nicméně všechny houby byly naprosto zdravé a na menší smaženici k večeři po návratu do ČR to stačilo.
Myslím, že někdy po letních deštích by to tam na houby mohlo být poměrně bohaté a mohlo by to být příjemné zpestření jídelníčku.
V Akureyri jsme si ještě prošli historické centrum. Byl pátek večer, takže tu bylo celkem živo. Z pouličních food trucků jsme nakonec vybrali Moe’s Food Truck s rybími burgery a můžu určitě doporučit..oproti známému stánku s hot dogy v Reykjavíku daleko lepší „gastro zážitek“.